Ke studiu optometrie jsem se vlastně dostala oklikou. Už na vyšším gymplu bylo mým snem jít na medicínu a stát se doktorkou. Tato cesta se ale ukázala jako velmi trnitá a náročná a po dvou letech jsem si řekla „A dost, tahle škola prostě není pro tebe.“ V té době mi studium přinášelo o hodně víc starostí než radostí a nějak se ztratila chuť pokračovat. A tak jsem změnila obor.
Bylo vcelku logické, kam jsem směřovala dál. Optometrii máme v rodině, a tak jsem si řekla, proč ne. Na výběr jsem měla ze tří možností: Kladno, Brno a Olomouc. Jelikož mi vyhovují menší města, vybrala jsem si Olomouc, a ta nezklamala.
Přijímací zkoušky se skládaly z testu z biologie a fyziky. Pravda, nad některými fyzikálními výpočty jsem se zapotila, ale vyšlo to a já jsem byla přijatá na Univerzitu Palackého v Olomouci na bakalářské studium optometrie.
Začala jsem bydlet na kolejích, které se nacházejí prakticky hned za přírodovědeckou fakultou, kde studuji. Prostě přejdu malý park a jsem ve škole. V budově vedle je menza a tělocvična, prostě všechno, co student potřebuje je na dosah ruky. (A vše ostatní, různé hospůdky a kavárny, nejsou o moc dál.)
Zimní semestr začal na konci září a já se zase ocitla uprostřed víru studentského života.
Mezi předměty prvního půl roku patřila matematika, fyzika, biologie a genetika, biochemie, informatika a latina. Naším nejdůležitějším předmětem byla fyziologická optika (námi s láskou nazývaná fopko), která nás zasvětila do základů našeho oboru, od stavby oka přes barevné teorie až po refrakční vady.
Co se učitelů týče, dopadlo to nad očekávání. Všichni naši profesoři z přírodovědy byli milý a ochotní vám vyjít vstříc. A s mnohými z nich se budeme potkávat i nadále v dalších letech.
Dojmy mám po prvním semestru jednoznačně pozitivní. V Olomouci je příjemné akademické prostředí, mám úžasné spolužáky, co víc si může člověk při studiu přát. A také jsem ráda, že mě moji rodiče ve studiu podporují.
První pololetí i první zkouškové období uteklo jako voda (úspěšně, i když to byla pěkná fuška) a přišel letní semestr. Musím přiznat, že jsem měla trochu strach, jak to všechno zvládneme, přeci jenom dvanáct předmětů není úplně málo. Abych byla konkrétní, tak mezi předměty letního semestru prvního ročníku patří např. pokračování matematiky a fyziky, korekce zraku a binokulární vidění, brýlová technologie a paprsková a vlnová optika (to všechno na přírodovědě) a potom několik předmětů na lékařské fakultě – anatomie, fyziologie nebo histologie.
Upřímně nevím, jak bych zvládla tolik lékařských předmětů bez znalostí z medicíny. Musím říct, že člověk nikdy neví, kdy se mu jaká zkušenost bude v životě hodit.
Semestr odstartoval na začátku února v rychlém tempu, ve škole jsme byli prakticky od rána do večera a lítali jsme od nás z přírodovědy na lékařskou a zpátky a snažili se vstřebat velké množství teorie, kterou nám učitelé vykládali na přednáškách.
První významnou událostí naší fakulty, které jsme měli možnost se zúčastnit, byl přírodovědecký ples. Poslední únorový den jsme se hodili do gala a vyrazili plesat do Clarion Congress Hotel. Večer se vyvedl báječně a my se spokojeně utancovaní vrátili na kolej až dlouho po půlnoci.
Následující dva týdny byli stejně hektické jako ty před plesem, kdo měl tušit, co bude následovat. Asi jako většina lidí jsme i my sledovali situaci ohledně koronaviru v Číně, ale to stejně nezmenšilo nás šok, když nám 10. března během dopolední přednášky najednou oznámili, že od zítřejšího dne je výuka přerušena a že máme jet domů. Já se domů vrátila ještě ten den a netrpělivě jsem čekala na další informace.
Musím říct, že první týdny po uzavření škol byl pěkný chaos. Některé předměty byli zrušeny úplně, ale hodně učitelů se uchýlila k online vyučování. U některých předmětů to bylo celkem snadné, ale jiné se díky tomu trošku zkomplikovali. (Upřímně, kdo pochopí diferenciální rovnice z online přednášky bez možnosti si vyzkoušet postup výpočtu na tabuli? Já teda ne.)
Co se zkouškového týče, to dopadlo lépe než jsem očekávala. Učitelé měli pochopení a občas nám i něco málo odpustili. Většina zkoušek proběhla ve formě online testu a nebo online zkoušení přes skype.
Hodně jsem během těch „nucených prázdnin“ přemýšlela o budoucnosti a jak bude vypadat běžný studentský život v dalších měsících a modlím se, aby se podobná situace už neopakovala. Vážně nechápu zastánce kompletní onlinizace výuky a po této zkušenosti jsem zásadně proti. Neumím si ani představit, že bych místo živé debaty s učitelem během přednášky nebo rozhovoru s kamarády o přestávce, seděla sama doma v pokoji a hrbila se u počítače. Určité věci prostě online udělat nejdou, ať už je to nácvik měření zraku nebo praktika na oční klinice.
Vždycky na konci prázdnin jsem se těšila do školy (už během gymplu), ale ještě nikdy tolik jako teď.
Začátek zimního semestru 2. ročníku optometrie se nesl ve znamení nejistoty. Nikdo z nás nevěděl, jak se kovidová situace bude vyvíjet dál a jak to ovlivní naše studium.
Bohužel se situace začala v říjnu opět zhoršovat a po 14 dnech obnovené výuky nás opět poslali domů, ale tentokrát (díky bohu) pouze na týden. Optometrie, jakožto nelékařský zdravotnický obor, dostala vládní výjimku. Přednášky se konaly sice online, ale ta důležitější část, praktická výuka, zůstala zachována. V omezeném režimu se zvýšenými hygienickými požadavky, ale co. Lepší něco než nic.
Musím říct, že po obdržení zprávy o konání praktických cvičení, se mi hodně ulevilo. Tento semestr byl z hlediska přípravy do praxe opravdu klíčový. Mezi nejstěžejnější předměty patřila určitě Korekce zraku 2 (nácvik měření zraku a vyšetřování binokulárních funkcí oka), dále pak Kontaktní čočky (aplikace kontaktních čoček a práce s nimi), Brýlová technologie (broušení brýlových skel) a Optické přístroje 1 (jak si prohlédnout oko pomocí štěrbinové lampy). Musím upřímně přiznat, že bez absolvování těchto předmětů, které jsou z drtivé většiny opravdu praktické, bychom byli v praxi naprosto nepoužitelní.
Ale museli jsme absolvovat i další povinné předměty např. Psychologii, Mikrobiologii, Patologickou fyziologii a Patologii (no, nebylo toho zrovna málo).
Jedním z nejzajímavějších a nejzábavnějších předmětů byla Prostorová orientace. Komu by se nelíbilo chodit s páskou přes oči a slepeckou hůlkou po pedagogické fakultě? Mě teda jo.
Zkouškové období se mi úspěšně povedlo zakončit se slušným předstihem, a tak jsem si užila i krátké volno.
Letní semestr druhého ročníku začal stejně jako skončil ten zimní. Online. Bohužel jsem tentokrát neměla tolik praktických cvičení jako na podzim, takže jsem opravdu většinu času trávila na počítači při sledování přednášek.
Jedna z mála příležitostí, jak se fyzicky dostat do školy, byla při nácviku první pomoci a při oftalmologických a optometrických přístrojích II., kde jsme poznávali nejrůznější přístroje a učili se s nimi pracovat.
Mezi nejzajímavější přednášky patřila farmakologie, které jsem se ze začátku celkem bála, což se ale naštěstí ukázalo jako zbytečné. Naopak mě hodně zklamal a otrávil předmět epidemiologie a veřejné zdravotnictví. Protože, upřímně, kdo vydrží každý týden sledovat tříhodinovou online přednášku bez přestávky, kde každá třetí věta obsahuje slovo covid nebo pandemie? Dobrovolně přiznávám, že já jsem nevydržela. 😀
Další předměty, které jsem si zapsala v letním semestru, byly např. seminář elektromagnetického pole, technologie mechanické výroby, digitální fotografie, kresba v kontextu přírodních věd a prostorová orientace, kde jsme si mohli zkusit chůzi po městě pouze za pomoci asistenta a slepecké hole.
Celkově hodnotím tenhle uplynulý semestr jako úspěšný a s radostí můžu říct, že totéž platí i o zkouškovém období, které se vyvedlo mimořádně dobře. Skončilo totiž dřív, než oficiálně začalo. Nějakým, mě dodnes záhadným způsobem se nám povedlo drtivou většinu předmětů ukončit ještě během dubna a na květen nám zbyl pouze test z přístrojů.
Mě pak čekal trošku volnější měsíc a v červnu nástup na praxi do optiky, což je velice důležitá součást celého studia optometrie.
O prázdninách mě ale kromě praxe čekala ještě jedna povinnost – výběr a zapsání tématu na bakalářskou práci, která mě společně se státnicemi čeká příští rok.
Oj, držte mi palce!
Páni, tak mi začal poslední rok! Kdo by to byl řekl, že to uteče takhle rychle. Člověk se ani nenaděje a najednou je tu pátý semestr, který prakticky začal v okamžiku, kdy skončil ten předchozí, tedy praxí. Praxe 1 a 2 se mi povedlo absolvovat ještě o prázdninách před oficiálním zahájením semestru, a bylo to moc fajn.
No a potom začala škola. Musím přiznat, že z tohoto semestru jsem byla od začátku trochu zklamaná, výuky jsme měli málo, takže jsem ve škole trávila pouze dva dny v týdnu. Spousta předmětů byla vyučována blokově nebo obsahovala jenom malé množství povinných přednášek. Mezi nejzajímavější jistě patřilo optometrické praktikum I, při kterém jsme v laboratoři zkoušeli všechny možné měřící postupy používané v praxi. Další povinné předměty zahrnovaly Zdravotnickou etiku, Základy imunologie, Brýlovou technologii 2 a další. A jelikož jsem chtěla času na fakultě co nejvíc využít, zapsala jsem si i pokročilou a praktickou angličtinu.
Velmi důležité také bylo splnit poslední Praxi 3, kterou je nutné absolvovat pod očním lékařem. Já jsem měla to štěstí, že jsme se se spolužačkou dostaly na seznam Oční kliniky FN Olomouc, kde jsme v průběhu listopadu docházely do oční ambulance. Byly to náročné dva týdny, ale viděly jsme prakticky vše, co bylo v nemocnici k vidění – pomáhaly jsme sestřičkám na ambulanci, viděly jsme několik očních operací a podávání očních injekcí, zúčastnily jsme se předoperační porady při výběru nitrooční čočky a měly jsme možnost sledovat měření sítnice na nejrůznějších přístrojích.
A teď k tomu nejdůležitějšímu, co mě tento rok čekalo – bakalářská práce. Klepu na dřevo, ale jde to dobře. Upřímně jsem se toho hodně bála, jak a kde začít, jestli mám dobré téma, no otázek se mi prostě v hlavě honila celá spousta. Ale stanovila jsem si plán a na konci října jsem pomalu začala. Našla jsem si hromadu článků a nějaké knížky a začala jsem tvořit hrubou osnovu práce, od které bych se poté mohla odrazit. Tohle mi trvalo téměř celý listopad, ale vyplatilo se to, protože jsem přesně věděla, kde moje práce začíná a kde končí, a to mi přineslo potřebný klid pro další pokračování. Já nejsem člověk, který rád pracuje pod velkým stresem, a navíc nevydržím sedět u počítače celý den. Proto se musím sama pochválit, jak jsem si práci rozložila a teď na začátku března můžu popravdě říct, že už jsem skoro hotová. Čekají mě ještě poslední drobné úpravy a bakalářka může do tisku. 😀
A o státnicích radši až příště. 🙂
Tak a je to tady. Můj úplně poslední semestr optometrie na Přírodě v Olomouci. Škola nám letos začala na sv. Valentýna, protože, jak lépe oslavit tento den než návratem do lavic po celém měsíci „volna“, které samozřejmě volné nebylo (práce, práce, bakalářka a zase bakalářka).
První polovina semestru se nesla ve znamení horlivého dopisování a přepisování bakalářské práce, kterou jsem tedy chtěla mít hotovou už v lednu, ale to se trochu nepovedlo. 😀 No jo no (povzdych a pokrčení rameny). Nakonec jsem poslední úpravy prováděla na začátku dubna, ale stále s velkou rezervou před termínem odevzdání. Co se bakalářky týče, nejvíce nervů jsem měla při nahrávání práce do tisku. Trvalo mi skoro hodinu, než jsem správně zadala požadavky na barvu a typ desek, nejméně 10x zkontrolovala text, který se měl na desky vyrazit, nahrála samotnou práci a pak stiskla tlačítko odeslat (to bylo nejhorší). Podotýkám, že normálně by to trvalo tak deset minut. Ale povedlo se a vše bylo v pořádku. Přiznám se, že když jsem si práci nesla vytisknutou na kolej (těsně před tím, než se spustil déšť samozřejmě) doslova jsem poskakovala radostí. Kdo mě viděl, musel si klepat na čelo. 🙂
A teď už k předmětům tohoto semestru. Škála byla široká, od nudných a pro mě nepochopitelných (Ekonomie) až po ty zajímavější, ke kterým bych zařadila Speciální optické pomůcky a pokračování Optometrického praktika z minulého semestru. A pak tu byla Klinická oftalmologie, Legislativa v optometrii a, jak jinak, další angličtina. Výuku a všechny zkoušky jsem úspěšně zakončila 6. května, což mi dávalo přesně měsíc do státnic. Měsíc plný učení a zase učení. Ne že bych u poznámek seděla od rána do večera, to tedy ne, ale na rovinu říkám, že jsem se ještě nikdy takhle intenzivně nepřipravovala na žádnou jinou zkoušku (třeba na maturitu :D). Učení mě bavilo (díkybohu), jak se všechny informace najednou spojily dohromady a věci začaly dávat smysl (brzo co?). Poslední týden byl hodně drsný, ale s podporou těch nejlepších spolužáků, které si může člověk přát, jsem vytrvala. A pak to přišlo. Pondělí 6.6. (šťastný to datum) a první skupina odvážných šla na věc. No a po téměř 7 hodinách příprav, nervů a zkoušení, bylo hotovo. Bakalářské studium optometrie úspěšně za námi. Uff.
No a zlatý hřeb na závěr. Promoce. Bylo to úžasné a krásné, dojemné i smutné, a taky hodně zpocené (černé taláry až na zem a uvnitř jako v sauně). A konečně jsem si mohla nasadit tu super černou čepičku, na kterou jsem se těšila už od prváku. A samozřejmě jí vyhodit do vzduchu.
Doufám, že se Vám tento krátký seriál o bakalářském studiu optometrie líbil. V dalším čísle najdete pokračování, tentokrát z magisterského studia na Masarykově univerzitě v Brně. 😉
(konečně) Bc. Verča Švarcová
naposledy z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
